Jak jsem se zbavila bolestí zad

aneb Moje cesta od pacienta k terapeutovi

Peklo v kanceláři

Před lety jsem se potýkala s nesnesitelnými bolestmi zad. Pracovala jsem v projektové kanceláři, což obnášelo hromadu administrativy, kterou bylo třeba zpracovat jak jinak než usilovným bušením do klávesnice a nekonečným klikáním myši. 8 hodin denně. Však to také pravděpodobně velmi dobře znáte…

 

2 roky stačily na to, aby se z mé jinak pohodové práce stalo doslova utrpení, které mě dohánělo střídavě k šílenství, pláči a v nejhorších chvílích k naprosté beznaději.

 

Chodila jsem pravidelně plavat, protože to je přeci na bolavá záda ten nejlepší sport. Plus jsem k tomu 3x týdně docházela na klasické masáže.

 

Efekt? Nulový!

 

Obě aktivity přinášely pouze okamžitou úlevu, ale změnu při zasednutí za počítač jsem nepocítila žádnou. PROSTĚ ŽÁDNOU. Během první půl hodinky u počítače se pod pravou lopatkou objevila tupá, intenzivní bolest, která s každou další minutou sílila a přes pravý trapéz se přenášela až do mé hlavy. Soustředit se na práci byl nadlidský výkon. Bolest mě úplně ochromovala.

 

A tak jsem co půl hodiny odcházela střídavě do kuchyňky pro další nálev čaje a střídavě na WC. Jen abych se na chvíli zvedla a pocítila úlevu…

 

Věděla jsem, že s tím musím něco udělat! Takhle už nemůžu dál fungovat!

 

Tak jsem se ocitla v ordinaci mé tehdejší obvodní lékařky. Ta mi bez velkého vysvětlování předepsala rehabilitaci, kam jsem ještě týž den zavolala a domluvila si termín.

 

Fyzioterapeutka byla skvělá! Milá a empatická. Ukázala mi pár uvolňujících cviků a poté mi naprosto úžasnou masáží postupně uvolňovala bolest a napětí v trapézu. Mohla bych na masérském lehátku strávit hodiny a toho slastného pocitu odcházející bolesti bych se stejně nenabažila. Bohužel na mě měla vždy jen půl hodinky a pak honem, za dveřmi čeká další pacient...

 

Na terapie jsem docházela 2x týdně a úleva byla znát. Nicméně jakmile jsem s předepsanou terapií skončila, za pár dní se bolesti znovu vrátily. Se stejnou intenzitou…

 

Na pojišťovnou hrazené rehabilitace máte v podobných případech nárok 1x za půl roku v počtu 10 terapií. Bylo naprosto nepředstavitelné čekat na další příděl dlouhých 6 měsíců, a proto jsem v terapiích pokračovala dále jako samoplátce. Magnet, měkké techniky, postizometrická relaxace, vývojová kineziologie. Vyzkoušela jsem postupně kde co, ale trvalejší efekt stále nepřicházel. V zásadě jsem byla závislá na pomoci druhé osoby. Sama jsem si pomoci nedokázala.

 

Byla jsem z toho zklamaná a hlavou mi létaly otázky: „Dělám, co je v mých silách a stále to nestačí? Proč? Proč mě bolí záda? Jaká je příčina? Co více pro to můžu udělat?“

 

Rozhodla jsem se to změnit!

 

Začala jsem hledat. Hledat trvalé řešení, které mi pomůže odstranit bolesti zad.

 

Přes kurz trenéra fitness jsem se dostala k metodě Spirální stabilizace, která tehdy byla označována jako Stabilizace a mobilizace páteře, zkráceně SM systém.

 

Absolvovala jsem první kurz pro začátečníky a začala pravidelně cvičit základní sestavu. Každý den cca 15 minut. Zavřela jsem dveře u obýváku, chytila lano za kliku a pustila se do toho tak, jak jsem v danou chvíli nejlépe uměla. Tak, jak jsem do sebe na dvoudenním semináři stihla jednotlivé cviky nasát.

 

Výsledky byly neuvěřitelné!

 

Bolesti výrazně ustoupily během pár dní. Zase jsem mohla vklidu pracovat u PC a nebýt ochromována ataky nesnesitelné bolesti. Při pohledu do zrcadla jsem s údivem zjistila, že pravá klíční kost už není nepřirozeně zrotována a druhé žebro netvoří prapodivnou bouli na mém hrudníku.

 

Byla jsem doslova v šoku! Příjemném 🙂 Na jedné z fyzioterapií mi bylo řečeno, že je to dost prapodivný úkaz, který jsem si pravděpodobně léta budovala, a dát to zase do pořádku bude běh na dlouhou trať. Místo zdolání maratonského běhu bylo za měsíc nenáročného cvičení po problému!

 

Od pacienta k práci snů

 

Po této zkušenosti jsem metodě pana doktora Smíška doslova propadla. Postupně jsem absolvovala všechny dostupné kurzy, velkou část z nich přímo pod vedením pana doktora. Mým cílem bylo co nejlépe této metodě porozumět. Pochopit principy, se kterými pracuje a vytěžit z ní pro sebe maximum.

 

Čím více jsem se touto problematikou zabývala a čím déle jsem aktivně sama na sobě cvičení praktikovala, tím nadšenější jsem byla.

 

Proto jsem po určité době navrhla svému muži, aby zkusil cvičit také. Můj manžel měl chronické bolesti v oblasti beder už od mládí. S věkem se více a více zhoršovaly. V nejpalčivějším období defacto nebylo měsíce, aby se při nepatrném pohybu znenadání nezasekl v nepřirozené poloze a nezamrzl v bolestivém předklonu na několik dní.

 

Tušíte správně. I jemu Spirální stabilizace zachránila záda a pohodu v životě. Trvalo to ovšem mnohem déle než u mě. Navíc mu v průběhu bylo diagnostikováno Běchtěrevovo onemocnění, takže jeho příběh je trochu delší. Pokud Vás zajímá, jakou zkušenost má můj manžel, chystám pro Vás článek, kde si o tom budete moci přečíst.

 

Pravidelné cvičení s lany se stalo mou přirozenou součástí. Také můj manžel stále poctivě cvičí. Oba jsme takovou živou reklamou. V našem okolí se díky tomu rozkřiklo, že se v tahání gumicuku docela vyznám. Začali mě oslovovat různí lidé z řad mých přátel a známých s žádostí o pomoc.

 

Tak jsem celkem nenásilně přešla k práci, která mě dnes živí a hlavně ohromně BAVÍ a NAPLŇUJE. Předávám ostatním své zkušenosti a pomáhám jim, aby si sami našli svou jedinečnou, nejschůdnější cestu k zádům bez bolesti. Za zásadní považuji, aby chápali, co je příčinou jejich bolestí a uměli si s ní sami poradit, kdykoliv potřebují.

 

To je moje vášeň a moje poslání.

Miluji život v pohybu.

Jsem trenérka fitness a lektorka Spirální stabilizace. Fascinuje mne dokonalost lidského těla a jeho samoléčebné schopnosti.

Mým posláním a vášní je pomáhat lidem k zádům bez bolesti.

S úctou Eva Dalecká

"Bude mi ctí, budu-li moci na cestě k zádům bez bolesti provést i Vás..." Eva Dalecká